Tento systém hospodářského a sociálního partnerství, většinou označovaný stručně jako „sociální partnerství“, se zakládá na principu dobrovolnosti: historicky vzniklá součinnost zájmových svazů je maximálně neformální a není upravena zákony.
Sociální partnerství se neomezuje pouze na úpravu pracovních vztahů. Také kolektivní smlouvy uzavírají na straně zaměstnavatele většinou příslušné podřízené organizace Hospodářské komory a na straně zaměstnance Rakouský odborový svaz. Podle odhadů je 90 % až 95 % zaměstnanců zaměstnaných v soukromém sektoru zahrnuto v kolektivní smlouvě.
Rakouské specifikum spočívá v tom, že sociální partnerství se navíc vztahuje prakticky na všechny oblasti hospodářské a sociální politiky. Proto je Rakousko považována také za vzorový příklad korporativismu, tedy rozsáhlého a koordinovaného zastoupení zájmů.
Čtyři velké zájmové svazy
nejsou pouhými zastoupeními zájmů v užším smyslu, tedy partnery kolektivních smluv a lobbyistických organizací se servisními službami pro své členy. Jsou navíc různými způsoby zakotveny v rakouském politickém systému. Zatímco komory jsou zákonná zastoupení zájmů s povinným členstvím pro zaměstnavatele příp. zaměstnance, je ÖGB sdružením s dobrovolným členstvím.