Rakouská ekonomika byla po skončení Druhé světové války ve špatném stavu. Infrastruktura byla zničená, průmyslová výroba omezená.
V roce 1948 byl nasazen Marshallův plán. Jeho cílem byla vybudování samostatné ekonomiky.
Motorem ekonomiky v prvních poválečných letech byl převážně zestátněný průmysl. V roce 1952 se stal šilink stabilní měnou, růst ekonomiky pozdějších let se pohyboval v dvoumístných hodnotách. Podniky vzkvétaly, kvalita v bytové výstavbě a infrastruktuře se zlepšila.
Jedním z faktorů úspěchu boomu rakouské ekonomiky bylo sociální partnerství. Dobrá spolupráce mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů byla základem pro přiměřené mzdy a investice.
Hospodářský boom ukončila ropná krize v 70. letech 20. století.
Pro rakouskou ekonimiku posledních deseti až patnácti let měl velký význam vstup Rakouska do EU (1995), otevření hranic bývalého východního bloku a rozšíření EU na východ.